Mýty o kritickém myšlení

Mýty jsou příběhy, které se tváří, že něco objasňují, ale nepředkládají žádné věrohodné důkazy. Mýty se bohužel nevyhýbají ani našemu tématu kritického myšlení.

Mýtus č.1 – Kritické myšlení je to samé co inteligence, tak proč se s ním nějak zvlášť zabývat

Jak už název napovídá, kritické myšlení je součástí inteligence. Jako inteligence se označuje celková kapacita našeho myšlení. Obsah kritického myšlení je ale užší a specifičtější. Je to schopnost zhodnotit informace a vytvořit si vlastní co nejobjektivnější názor.

Vysoká inteligence nikomu nezaručí, že bude mít zároveň dobré kritické myšlení. Nezvládnutí kritického myšlení totiž dokáže výhody vysoké inteligence zcela eliminovat. Ukazují to příklady mimořádně inteligentních lidí, kteří prokázali překvapivě nízkou schopnost kritického myšlení. Nejznámějším příkladem je dvojnásobný (!) nositel Nobelovy ceny Linus Pauling, který propagoval užívání vitamínu C jako univerzálního léku na téměř všechny choroby, včetně rakoviny. Svůj názor nezměnil ani poté, když po dlouhých letech užívání vitamínu C sám umíral na rakovinu. Pro další příklady nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na mediální vystupování některých našich držitelů akademických titulů v době koronavirové krize.

Proč vysoká inteligence neznamená automaticky dobré kritické myšlení? Protože máme tendenci přiklánět se k nějakému názoru na svět, náboženskému, morálnímu nebo politickému přesvědčení a toto přesvědčení se stává základem našeho dalšího uvažování. K novým informacím přistupujeme s předem vytvořeným názorem. A když nám náš někdo napadne, jsme připraveni jej bránit zuby nehty, bez ohledu na objektivitu. Dokážeme jasně vidět slabá místa v názorech a argumentech našich oponentů, ale jsme velmi slabí v hledání chyb v našich vlastních názorech a argumentech. Platí tu biblické „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

Mýtus č. 2 – K zvládnutí kritického myšlení se stačí naučit několik jednoduchých dovedností

Už jste slyšeli, že stačí zvládnout několik jednoduchých triků a hned budete skvělým kritickým myslitelem? No nebudete. Geniální fyzik Richard Feynman by to nazval „kargokultickým“ kritickým myšlením. Během 2. světové války domorodci v Melanésii sledovali, jak neustále přistávají letadla se skvělým nákladem (cargo), zjevně dary od nějakého vzdáleného božstva. Když však američtí vojáci po válce odešli, letadla najednou přestala přilétat. Domorodci usoudili, že je to tím, že božská letadla nemají kde přistát. Ušlapali proto „přistávací dráhu“, z bambusu postavili „řídící věž“, včetně bambusové „antény“, nasadili si sluchátka z kokosových ořechů a čekali na přílet letadel. Možná čekají dodnes. Jak napsal Feynman: Udělali všechno dobře. Forma byla naprosto správná. Jenže to nefunguje.

Někteří odborníci stále pochybují o tom, zda se vůbec dá kritické myšlení naučit. Argumentují přitom i negativními zkušenostmi s rychlokurzy „za víkend kritickým myslitelem“, které se zaměřují pouze na výuku metod kritického myšlení. Tyto kurzy mají minimální efekt, protože pomíjejí další nezbytné předpoklady kritického myšlení, jako je motivace, inteligence, epistemické ctnosti a také vědomosti z příslušného oboru a schopnost je využít v praxi.

Mýtus č. 3 – Kritické myšlení je univerzální dovednost, na vědomostech už proto nezáleží

Kritické myšlení opravdu není desítka klíč, který se hodí jen na jeden rozměr matice. Je to spíš švýcarský nůž, se kterým se dá dělat spoustu věcí. Někdo si s ním sotva uřízne salám, šikovný chirurg by vám s ním dokázal odoperovat slepé střevo. Vy to ale doma nezkoušejte! Protože na to samotný nástroj nestačí. Potřebujete motivaci, inteligenci a charakter (slušný chirurg se vám nezačne štourat nožem v břiše, dokud bude alespoň malá šance dostat vás do nemocnice) a hlavně potřebujete pořádné množství znalostí a zkušeností z příslušného oboru. Daniel Willingham zcela zpochybnil představu, že kritické myšlení je univerzální dovednost, díky které si poradíte s každým problémem. Pokud nemáte v příslušném oboru dostatečně hluboké znalosti, samotná znalost metod kritického myšlení vám k lepšímu výsledku nepomůže. A co je ještě horší, kritické myšlení se mezioborově přenáší velmi těžko. Proto je nutné jej učit a trénovat na konkrétních problémech z určitého oboru, nebo školního předmětu.

Mýtus č. 4 – Každý z nás se musí stát vědcem a samostatným kritickým myslitelem

Konečně posledním (last but not least) z dnešních mýtů kritického myšlení je představa, že každý z nás musí být vědcem, samostatným a bdělým odhalovatelem misinformaci a dezinformací. A pokud jím nejsme, pokud podléháme chybám, je to jenom naše vina. Tak ale nemůže fungovat žádná společnost. Koronavirová krize by snad mohla být dostatečným varováním před podobným individualismem. Nemůžeme přece žít s představou, že si úplně každou informaci musíme důkladně ověřovat, protože nás chce každý napálit. Lepším řešením je kombinace vlastního kritického myšlení a komunikace, dialogu a spolupráce s ostatními lidmi. Což se ale, stejně jako kritickému myšlení, musíme nejdřív naučit.