Doplňující vzdělávací obor Etická výchova v RVP ZV 

Základním zdůvodněním zařazení Etické výchovy v RVP ZV, se kterým se plně ztotožňujeme, je konstatování, že „v naší školské soustavě chybí předmět, který by systematicky rozvíjel mravní stránku osobnosti žáků“. V témže dokumentu je uveden výčet dovedností, které Etická výchova má potenciál rozvíjet: „sociální dovednosti, které jsou zaměřeny nejen na vlastní prospěch, ale také na prospěch jiných lidí a celé společnosti, na samostatné pozorování s následným kritickým posouzením a vyvozením závěrů pro praktický život, samostatnost při hledání vhodných způsobů řešení problémů, správné způsoby komunikace, respekt k hodnotám, názorům a přesvědčení jiných lidí, schopnost vcítit se do situací ostatních lidí, pozitivní představu o sobě samém a schopnost účinné spolupráce“ (RVP ZV, 2017, s. 115).  

Obsah doplňujícího vzdělávacího oboru Etická výchova tvoří následující témata, což v podstatě odpovídá dříve rozebíranému projektu R. R. Olivara a L. Lencze:  

1. Mezilidské vztahy a komunikace.  
2. Důstojnost lidské osoby. Pozitivní hodnocení sebe. 
3. Pozitivní hodnocení druhých.  
4. Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí.  
5. Komunikace citů.  
6. Interpersonální a sociální empatie.  
7. Asertivita. Zvládnutí agresivity a soutěživosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů.  
8. Reálné a zobrazené vzory.  
9. Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství.  
10. Prosociální chování ve veřejném životě. Solidarita a sociální problémy.  

Na deset základních témat navazuje šest aplikačních témat, mezi která patří:  

• Etické hodnoty. 

• Sexuální zdraví. 

• Rodinný život. 

• Duchovní rozměr člověka.  

• Ekonomické hodnoty.  

• Ochrana přírody a životního prostředí.  

• Hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka (RVP ZV, 2017, s. 114).  

 Na základě slovenských zkušeností, kde se etická výchova vyučuje od roku 1993, můžeme na jedné straně ocenit, že máme k dispozici ověřený a vnitřně provázaný systém mravní výchovy. Na druhé straně toto kompletní převzetí slovenského modelu poukazuje na skutečnost, že v českých podmínkách se zatím nepodařilo vytvořit alternativní model, který by vedle Olivarovy a Lenczovy koncepce vedl k rozšíření nabídky cest a variant při výchově a rozvoji charakteru. Tuto „mezeru“ se budeme snažit prostřednictvím činnosti CERC postupně vyplnit.

Zdroje: 

LENCZ, L., KRIŽOVÁ, O. Etická výchova 1. Metodický materiál. Praha:  Luxpress, 2000.